Chemie

10. února 2018 v 17:49 | Mary
Dnes už je pátek. To je tak parádně ohraná věta. Přemýšlím, jestli je pátek a po pěti minutovém bádání nejen v digitálním kalendáři už vím, že skutečně pátek je. Pro mě je dnes po polovině týdne a já mám trochu vybité baterky. Jako každý týden.

Klasicky se mi tu hromadí věci do školy, které nestíhám a naprosto zbytečně je odkládám na víkend, kdy tentokrát nebudu mít moc času. Dopíjím svůj každodenní šálek kávy a čtu si poznámky k dnešnímu neočekávanému času. Tak si myslím, že se na to vrhneme. Tenhle článek se snažím napsat už od středy, zdá se mi trošku těžší, než jsem předpokládala.

Nejsem žádný expert na lásku, to je jasné a moje veškeré předchozí vztahy o tom vypovídají. Nikdy to nebylo jako kupička třpytivých korálku,ale spíš jako pořádná kupa koňských koblížků. Ve strašné spoustě filmů je ukazován perfektní vztah, například Pan Božský. Ale existuje vůbec něco jako chemie? Já v to věřím. V chemii jsme se učili spoustu názvosloví, co a jak vlastně funguje, jak to vzniká a já nevím, co všechno. Ta mě vždycky bavila a zajímala. Za úkol jsem si tehdy dala, že zjistím, jestli to tak funguje i co se týče holky a kluka. A ano, vskutku to tak funguje. Já si to myslím a dlouho budu. Je to takový ten pocit, když vidíte třeba hodinky, ne ledajaké, ale pořádně drahé, kterým vybíráte řemínek. Vybíráte si například ze dvou. Jeden se vám líbí, ale druhý je klasika. Který si vyberete? Já si vyberu klasiku, protože takhle funguje chemie. Protože zažíváte, i přesto, že si to třeba neuvědomujete, něco, co Vás k tomu řemínku táhne víc, bije Vám srdce a zrychlí se Vám dech. Je to totálně špatný příklad na řemínku od hodinek, ale s mým mužem zrovna řešíme tenhle problém. A tak pomalu proklouznu až k tomu, jak chemie funguje mezi námi. Mnozí z Vás už vědí, za jakých okolností a kdy a kde jsme se potkali a jak to všechno probíhalo. Ještě abyste to nevěděli, vyprávím to téměř na potkání. Ale.

Já jsem chodila do tanečních o rok později, než normální lidi. Když byla první lekce, byla pouze jedna volenka, to pro mě přišel kluk, který vypadal sice chytře, ale moc krásy nepodědil. Mně to nevadilo, nikdy jsem nebyla tolik na krásu, jako na přirozenou inteligenci, ale řekla jsem si, že v tanečních tu chemii nepoznám. V tom momentu jsem netušila, jak moc se pletu. Týden uplynul jako voda a já nedobrovolně šla na další lekci. Kamarádce jsem řekla, ať se kouká, že teď půjdu podle mého instinktu. Šla jsem za klukem, který byl krasavec a sršelo z něj charizma. Já měla ty pověstné motýlky v břiše a doufala jsem, že ho okouzlím. To však nebylo potřeba. Když mě uviděl rozšířili se mu zorničky a já věděla, že ruka je v rukávu. Srdce mi tlouko jak o život a podle vyprávění, co mi můj muž říkal asi po půl roce, jemu taky, jsme pořád spolu a neustále to mezi námi jiskří. Před lidmi se na oko hádáme a děláme si z toho prdelky. A ne jeden člověk říká, že jsme strašně silný pár. To si myslím, že je chemie.

Abych pravdu řekla, tenhle článek píšu už od středy, snažila jsem se dát věty dohromady, ale moc mi to nešlo. Dnes je sobota a já konečně tenhle článek dopsala. A to jsem si řekla, že budu vydávat přesně v pátek a v neděli, občas v pondělí. Doufám, že článek vystihuje to, co jsem měla v plánu.

Pac a pusu u dalšího článku,
Normální holka
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama