Rodinná dovolená a jiná neštěstí I.

12. července 2018 v 15:50 | Mary
Začít den bez koupele nebo kafe je hrozně těžký. Zase popíjím mou oblíbenou kávu a dávam dohromady písmenka na článek o mé první dovolené. Je blbost napsat jeden článek o celé dovolené, protože by byl až přespříliš dlouhý a nikdo, ani já bych ho nedočetla celý. Proto jsem se rozhodla vydat článků několik, každý z nich Vás provede mou dovolenou jinak.


Mám v hlavě tolik souvislých i nesouvislých vět, které potřebuji napsat, ale vůbec mi to dneska nejde, vůbec mi to nemyslí a začínám z toho být dost vzteklá.

Tak konečně dětem začaly prázdniny a to znamená jediný. Mnohakilometrový, extrémně nepříjemný kolony na dálnicích, tak i na záchodech. Já to tak strašně nenávidim, najednou i auto s klimatizací "nevětrá", tak, jak si představujete. V tom momentu se ze mě stává ještě nepříjemnější osoba, než když se náhodou procházím po Liberci. My jsme vyjeli 29. 6., pro ty, co nemaj děti (je to den, kdy se rozdávalo vysvědčení). Liberec ještě pořád nebyl rozkopaný jako je teď (myslím u OC Nisa) a já nemusela složitě objíždět celý město. K mému údivu nebya nikde jediná kolona a taky jsem si to krásně pochvalovala, což jsem zakřikla. Od Kutný Hory to byl děs, všude jsme stáli a nabrali tak asi půl hodinové zpoždění. Myslím, že do Chorvatska cesta netrvá tak dlouho, ale i tak jsem se rozhodli přespat v Maďarsku. Bylo to fajn, mohla jsem se vysprchovat a taky to bylo se skvělou snídaní.


Jenže... ještě v 9 večer předchozího dne jsme si mysleli, že si o téhle lahodné snídani necháme jenom zdát. Ten, kdo mě zná už se tomu směje, samozřejmě se to neobešlo bez zakufrování, někde v Maďarsku, joo, kdybychom to nevěděli jenom my, tak by to bylo super, ale ona zabloudila i navigace, tak jsme bloudili jen s mapou v ruce, no, když jsme konečně našli ten hotel, nastal další problém, bylo těsně před půlnocí a všechno bylo zavřené, nikde nikdo, ani klíč od našeho pokoje. Ten se nakonec našel, byl schovaný, takže to bylo dobrý.

Ráno jsem vyjela já, jeli jsme v 7 hodin ráno, abychom se vyhli kolonám, no to se povedlo jen z části. Kolona byla te´d nevím, jstli na hranici s Chorvatskem nebo u mýta, nebo jako ty kolony byly všude, ale tahle byla největší. Já velmi chytře hodně pila, no a co se stane? Samozřejmě se mi pak chtělo strašně na záchod, ale nikde to nešlo, my stáli v tý dlouhý koloně, už jsem fakt chtěla radši uřít, když se to konečně rozjelo. Okamžitě, až to bylo možný jsem sjela na odpočívadlo, málem nabourala a srazila malýho kluka, ale nešlo to jinak, zaparkovala jsem a bežela hledat záchody, jo jenže jak jsem se už zmiňovala, jakoby se stěhovala celá země právě do Chorvatska, byla strašná fronta, už už hrozilo, že se počůrám, tak jsem se vydala hledat záchranný, zakrytý bod. Vše dopadlo dobře a my jeli dál. Takhle jsem jela, platila na mýtných branách a dojela jsem až k omezení rychlosti, no za mnou jel nějaký Chorvat, který byl extra nervózní. Dva dálniční pruhy byly "scuknutý" do jednoho a kus přede mnou jela kolona aut, tak jsem jela pomaleji, ale pořád nad daný povolený limit, no ten Chorvat v audince za mnou na mě troubil, když skončilo omezení a pruhy se vrátily do normálu, on jel vedle mě, troubil jak divej, no já jsem se kamenně koukala před sebe a jela dál, po chvilce, kdy ten řidič podle taťky ukazoval sprostá gesta a nesmírně křičel, jsem se otočila, sladce se na něj usmála a zamávala mu, to ho dosralo natolik, že začal troubit ještě víc. No na závěr jsem usoudila, že ho dlouho žádná nevyšukala a dlouho žádná ani nevyšuká.
Konečně Trogir, než jsem dojeli do Trogiru, ještě jsem se stavili ve vesnici Slunj, kam jsme taky zavítali. Cesta do Trogiru už pak byla pohodová, všechno jsme krásně našli a nebyl problém. Problém nastal až když nám tam pobyt skončil a my jeli do té vesnice Slunj. V Trogiru jsme bydleli za mostem, kdo to tam zná, už ví, co se stalo. Celý Trogir se pyšní hoodně úzkými uličkami a úzkým starým mostem. A tak není divu, když tam strávíte hodinu, než se z Trogiru vymotáte. My čekali hodinu a půl. Bylo to strašný!!!

Apartmán ve vesnici Slunj jsme našli bez problému, až jsem se divila, jak je tohle vůbec možný, to není ta bláznivá dovolená, na kterou jsem všichni zvýklí, někde musí být chyba a ano byla a docela nepříjemná. Booking, přes který jsem si zazerervovali apartmánek nám pár hodin předtím zrušil rezervaci. A to údajně kvůli tomu, že nefungovala platební karta, což byl nesmysl, protože jsem přes ní normálě platili. Bylo to hodně nepříjemné, protože se mohlo stát, že majitelka apartmánu bude chtít cenu, za kterou ho nabízí ona a ne tu, kterou jsme sehnali přes Booking. Bylo by to o tisícovku dražší, což není moc, ale dá se to investovat i jinde. A tak v den odjezdu taťka platil a naštěstí po nás nechtěla cenu, za kterou nabízela ubytování ona. No, abych pravdu řekla, ani by to nedostala, protože když jsem přijeli, tak mamka otevřela skříň a dveře jí zůstaly v ruce, moje postel byla taky rozbitá, dokonce ani netekla teplá voda a když jste chtěli jít na balkon, museli jste jít opatrně, protože plovoučka byla udělaná jakoby ji dělal Pat a Mat. No a vrcholem toho večera co jsme přijli byl výpadek proudu v koupelně a téměř všech zásuvek.

A cesta zpět do Liberce? Fuha, cesta až na Slovensko probíhala bez sebemenšího problému, docela jsem to smažila a tak nám to ani nepřišlo tak dlouhý. Problém nastal v Blavě, kde byly kolony a cedilo jako z konve. Když jsem přijeli do Čech, v rádiu zrovna varovali před jednou bouračkou v Turnově směrem na Liberec a pak další přímo v Liberci u sjezdu z rychlostky u Nisy, jak tam je ta benzinová pumpa. Tak jsme byli nadšení, ale naštěstí než jsme tam dojeli, už to bylo v pořádku.


Pac a pusu u dalšího článku,
Normální holka
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama