Rᴏᴅɪɴɴᴀ́ ᴅᴏᴠᴏʟᴇɴᴀ́ ᴀ ᴊɪɴᴀ́ ɴᴇšᴛěsᴛɪ́ V.

30. srpna 2018 v 11:31 | Mary |  Po koutech světa
Velkými kroky se blíží stejně jako konec prázdnin, tak i můj poslední článek o mé skvělé dovolené. Když jsem začala psát můj první blog, byl kupodivu o módě. Psala jsem ho nerada a neměla ho ráda, blog jsem smazala a řekla si, že napíšu knihu. Avšak ta nikdy nebyla dodělaná a hnije někde hluboko v paměti mého počítače. Po třech letech, na dovolené v Německu mě mé vzpomínky opět zavedly k blogu. Můj blog byl tedy cestovatelský, jenže to mě přešlo hned po té dovolené a další smazaný blog byl na světě. A tenhle je teď můj poslední, ten, který mě baví, ale teď k dnešní náplni článku.

Vzhledem k tomu, že jsme ve Švýcarsku byli opravdu jen chvíli a byla tam zima, tak nějaký vysokohorský kopce nepřipadaly v úvahu. Ale že bychom zůstali celý tři dny v ubytování? To nás neznáte. A tak jsem se rozhodli jít jen na malou procházku. Vyrazili jsme k jezerům v nadmořské výšce 2000 metrů nad mořem. Bylo to tak krásné a kýčovité, dokud se strašně nezatáhlo a nezačalo pršet.



Když se na chvíli vyjasnilo všem svitla naděje na trochu teplejší počasí, jenže to se všechno za několik minut změnilo v neutuchající déšť. Chodit po kopcích s deštníkem v ruce je fakt nepříjemný a proto jsem věděla, proč si vzít pláštěnku. Po několika hodinách jsme byli rádi, že jsme se mohli vykoupat v krásné modré vaně a dopřát si saunu.

Avšak, hlavním cílem naší dovolené bylo poznat krásy Korsiky, to můžu říct, že se nám parádně podařilo. Viděli jsme rodný dům Napoleona v hlavním městě Ajacciu, Bonfacio, Sartene, Bastii.


Ajaccio je opravdu překrásné město jak přes den, tak v noci. Dalším městem, které jsme navštívili bylo Bonifacio a plavba lodí z mořské strany. Město leží na nejjižnějším cípu Korsiky a tak jsme se i hodně projeli. Věděli jsme, že výhled na město od moře je moc krásný a tak se rozhodli si zakoupit plavbu a určitě jsme neuděli špatně. Bylo to tak krásný.


Za návštěvu určitě stojí i Bavella. Žulové skály kam se podíváte. Příjezd sem Vám vyrazí dech ať už jste horolezci, nebo jen turisti. Po cestě jsou i malá parkoviště, ale také můžete zastavit na spoustě míst a pokochat se krásnými vyhlídkami. My jsme dojeli až na místo, kde jsou turistické trasy. Nebylo to ani náročné. Jo, je jasné, že to bylo do kopce, ale ve stínu, tak to bylo fajn. Také jsme věděli, že někde tam teče řeka, ke které se lidi chodí koupat, že to je nádherné. Naše parta je parta lachtanů, kteří se vykoupou všude, kdykoliv a za jakých koliv podmínek. Když jsme jeli zpět, rozhodli se, že to najdeme a půjdeme se tam vykoupat. Bylo vážně vedro a tak schlazení by se hodilo. V tu dobu jsme ještě nevěděli, co nás čeká. Konečně jsme to našli a vyrazili, proti nám chodilo strašně moc lidí a třeba i v žabchách, tak jsem si řekli, jo, to bude v pohodě. ALE NEBYLO!!! Po 20 minutách chůze nám to přišlo už opravdu divný. Neváhali jsme a zeptali se milého páru, jak dlouho ještě půjdeme. Řekli nám, že ještě tak 20 minut, ale že cesta bude hodně náročná. A taky že byla. Bylo to strašný a všichni nasraní a panovalo velký napětí. Hodně nebezpečná cesta, po které lidi chodili jen tak v žabchách, nebo i s malými dětmi. Šlo se po kamenech, který strašně klouzaly a byly nad 10 metrovym srázem. Strašný. Ale když jsme dorazili, bylo to nádherný. V řece mohutné kameny, ktreré vytvořily malé, velké, mělké, ale také hluboké bazénky.



A poslední dva tipy na výlety jsou stejné, ale jiné. Oba dost náročné, oba k jezerům, ale během jednoho pršelo a během toho druhého ne. Oba výlety trvaly okolo 5 hodin. Obě cesty začaly velice pozvolně, lesní cestou, ale pak jsme jako kamzíci skákali po kamenech. První bylo Lac de Melo, šli jsme po kamenech a krásně svítilo slunce. Při zpáteční cestě pršelo, ani nemůžete mít deštník, protože potřebujete obě ruce k tomu, aby se Vám nic nestalo. A to druhé bylo Lac de Nino, to jsme z náročné cesty už nebyli tolik vystresovaní, protože jsme zhruba věděli co nás čeká. K prvnímu jezeru, Lac de Melo, musíte vystoupat do výšky 1710 metrů nad mořem, jezero je krásně zapadlé mezi vysokými horami. K druhému jezeru, Lac de Nino, nejprve vystoupáte do zhruba 1900 metrů a otevře se vám překrásný výhled na jezero, ke kterému pak sestoupáte do 1743 metrů nad mořem. U tohoto jezera také uvidíte překrásné divoké koně a poníky, které se nechají pohladit a někteří i nakrmit.


K jezeru Lac de Melo vedou dvě trasy, začínají stejně, ale zhruba v jedné třetitě se cesty rozpojují, nahoru jsme šli tou levou, cesta je náročná je hodně do kopce a po kamenech, ale stoupání je v pohodě, kameny se tolik neklouzaly. Dolů jsme se rozdělili, já, jelikož jsem byla zraněná a dalších 6 lidí jsme se vraceli po té stejné cestě, po chvíli začalo lejt a tak cesta dolů byla hodně náročná, kameny klouzaly a bylo to hodně nepříjmné. A druhá cesta, ta pravá byla údajně jednodušší, ale hned nahoře, u jezera jste museli jít po kovovém žebříku, který také dost klouzal, když začalo pršet. Člověk si nevybere, obě cesty byly stejně dlouhé a dalo by se říct, že i stejně náročné.


Lac de Nino, to bylo z část vyschlé, protože i na Korsice byla velká vedra. Z parkoviště vede žlutá trasa, když se podíváte na první obrázek na kopec uplně vpravo, tam vyjdete, pak jen sejdete kus ke koním a pak k samotnému jezeru. Opravdu s žlutou trasu držte, je nejjednodušší, my jsme při zpáteční cestě sešli a bylo to docela náročné.

To už je z prázdnin úplně všechno, všem přeju úspěšný start ve škole, teď už se vrhnu na slíbené články o MHD, obchodech, dokonce i o jednom telefonu. Myslím, že se máte na co těšit, články budou hodně kontroverzní.

Pac a pusu u dalšího článku,
Normální holka
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama