První týden na vejšce

6. října 2018 v 10:10 | Mary |  Život na vysoký a koleji
Tak si tak říkám, jak asi začít tento článek. Chtěla jsem napsat, že to je etapa života, kterou každý zažije, no ale to v dnešní době už tak není. Kdysi dávno to téměř ani jinak nešlo, ale teď? Teď je to úplně jinak.


Řekla bych, že první týden kdekoliv je nejhorší. První den na základní škole, první den na střední, první den na vysoké a tak dále. O čem je dnešní článek jste si už přečetli. A jaký to bylo? Zvláštní. Do poslední chvíle jsem nic neměla zařízené, nic koupené a hlavně nic domluvené. Jediné, co jsem chtěla, bylo bydlet sama. No, jenže, pokud chcete bydlet sami, musíte si to sehnat sto let dopředu a ne tři dny před začátkem semestru. To opavdu nedělejte, je to blbost.

V neděli večer, večer, před začátkem semestru mi přidělili pokoj v buňce. Kdo zná, už ví, jak vypadal můj zděšený výraz při pomyšlení na to, že by moje spolubydlící mohly být takové ty umělé, namyšlené pičky. Ne zrovna s nadšením jsem mířila do páteko patra, do pátého pokoje, otevřela dveře a vešla. Oslovila mě sympatická slečna a najednou jsem věděla, že to bude v pořádku. Když jsem se seznámila i s druhou spolubydlící, bylo to v pohodě, neuvěřitelně jsem si sedly. Když jsem se trochu zabydlela, začala jsem sepisovat věci, které nutně musíme všechny sehnat. Počítejte s tím, pokud jdete na kolej, nic tam není. Opravdu nic. V pokoji je postel, stůl, pár skříněk a my měly to štěstí, že i koberec. A kuchyň? To je téměř škoda mluvit. Dvouplotýnka a dřez. Celý "byteček" je laděný do válečné doby (klasický jádro). Je to funkční, ale moc hezký ne.


Takhle zhruba vypadá náš "byteček", který pomalu, ale jistě začíná byt vybavenější a vybavenější. Dokonce má i balkon. No, jako abych pravdu řekla docela se bojím, že se propadnu do pekla, když na něj vejdu.



Asi velkým problémem bude pivnice, kterou vidíte na obrázku, scházejí se tam studenti a zřejmě to bude maso.

Celý první týden jsem byla nemocná a dokonce v pondělí ještě neměla ani rozvrh. Ale povím Vám, ti, co tvrdí, že si rozvrh na vysoký vytvoříte sami, podle toho, jak se Vám to hodí na vysokou nikdy nechodili. Většinou ten učitel má jedem, maximálně dva termíny, takže představa o tom, že bych měla v pátek celý den volno se mi rozplynula. Bylo to všechno tak strašně zmatené a hektické.

Pro můj velmi skvělý orietnační smysl je uplně parádní mít školu na druhé straně města. Takže když mám mezi přednáškami například hodinovou pauzu, tak je mi to stejně uplně k ničemu, protože se na kolej nedostanu. Je to celé takové roztahané a musím si na to zvykat. Každou každičkou hodinu si kladu neustále tu jednu větu pořád dokola. Chci vlastně tohle studovat? A já si na tuhle otázku prostě neumím zatím odpovědět. Nevím, jestli jsem šťastná, nebo ne, nevím, jestli mě to naplňuje nebo ne. Tím bych ukončila dnešní článek. V rubrice postupně budou příbývat další a další články o vysoký a koleji.

Pac a pusu u dalšího článku,
Normální holka
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama